Šest věcí, které mě naučila romská spolubydlící

1. Neposuzuj podle prvního dojmu! To, že si s někým na první dobrou nesednete, vůbec nic neznamená. Platí to o lidech, o prostředí i o životních situacích.

2. Tvoje spokojenost je důležitá! Tato romská spolubydlící si nenechala vzít svoje cigárko několikrát denně. Neříkám, že takhle mají kojící matky fungovat. Uvědomila jsem si ale, že je potřeba mít za den pár světlých momentů, kdy si člověk udělá radost a něco si dopřeje (pro mě je to třeba čokoláda). Na roomingu je takřka vojenský režim a my maminky tady často sklouzneme do modu "přežívání" a "stěžování si", pokud se přestaneme starat o svou radost ze života. A my se musíme radovat i tady, protože naše miminka z nás potřebují čerpat klid a pohodu.

3. S úsměvem jde všechno líp! Nevzpomínám si, že by si moje spolubydlící nějak stěžovala, i když by určitě důvody ke stížnostem našla. Hádejte, co dělala místo toho. Ano! Ona se smála. Na problémech hledala něco, čemu se mohla zasmát. Tak třeba, protože byla malá a špatně se jí lezlo do vysoké postele, která nejde polohovat, začala si dělat srandu, že se musí vyhrabat do jeskyně :-D.

4. Žij přítomností a pořád neplánuj! Potkat člověka, který je váš pravý opak, je někdy hodně poučné. Zatímco já jsem přemýšlela, jak budu doma zvládat konkrétní situace, moje spolubydlící nechávala věci plynout, chovala svojí holčičku a radovala se z toho, co je dnes dobré. A její holčička jako zázrakem neuvěřitelně prospívala.

5. Nebuď na sebe tak přísná! Abych udržela laktaci, dlouhé týdny jsem odsávala ve dne v noci každé tři hodiny. Dodnes nezapomenu na ten nefalšovaný šok v očích mojí spolubydlící, když zjistila, že v noci vstávám kvůli odsávání, i když bych mohla spát, protože jsem tou dobou měla miminko přes noc ještě na IMPu. "Ty jsi blázen!" řekla mi, když se vzpamatovala z toho údivu a aby to vstřebala, dodala: "Jdu na cígo."

6. Nakonec záleží hlavně na tom, jaké máme srdce! Jak se říká: lidé zapomenou, co jste jim říkali, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili. Moje spolubydlící mi předpovídala, že tady na neonatologii budu ještě dlouho, jelikož "si tě tu nechají, protože jsi sympatická." No není to krásný kompliment a pozitivní způsob, jak se dívat na průser?

Kéž bychom se my lidé uměli víc chválit.

No nic, vážení, tím se s vámi dnes loučím.

Mimochodem, kdo inspiruje vás? Krásný květnový den!!