Jak jsem se konečně začala smát ...

Může za to skvělá parta maminek, která se teď sešla na roomingu na neonatologii. Přesně to jsem fakt potřebovala.

Chvíle, kdy sedíme v jídelně a jako nějaké paničky, co si zaplatily pobyt ve čtyřhvězdičkovém hotelu, špačkujeme, že polévka je dneska nějaká hnusná, i když jsme vlastně všechny rády, ženy, že jsme ji nemusely vařit.

Chvíle, kdy si vyprávíme veselé historky o našich předrahých milovaných polovičkách, o opravdových silných chlapech na druhé straně bojiště, doma, kteří dělají, co mohou. 

"Asi náš byt nepoznám, jaký tam bude bordel... A pak to všechno nacpe pod postel, než přijedu domů..."

"Ten můj zase vůbec nepere, pořídila jsem si prací gel a peru si tu sama..."

"Já to řeším tak, že si kupuju pořád nový oblečení, ten můj taky nepere..."

A potom jim všechny večer píšeme, jak jsou úžasní, protože oni fakt jsou.

Nebo jedna z nás komentuje režim na neonatologii: "Tak je jedenáct dopoledne, dneska už se nic zajímavýho nestane..."

Samozřejmě řešíme děti. Při jídle do nejmenších detailů rozebíráme jejich hovínka a žádné z nás to nepřijde divné nebo nechutné...

Pak se ozve pláč.

"To je tvoje dítě."

"Ne, tvoje."

"Ne, fakt je to tvoje dítě."

...

"Aha, fakt bylo moje. Jak jsi to poznala?"

"Přišlo mi, že má takový mladistvý hlásek..."

"To je v pohodě, jenom na tebe volá: Mami, dobrou chuť!"

...

...

"Tak jsem byla o víkendu doma a zjistila jsem, že máme rozbitou váhu."

"Jakto?"

"Přidává osm kilo. A manžel mi to nevěřil, vážil se a prý on má pořád stejně."

"Blbost, tvůj manžel určitě zhubnul osm kilo, proto má pořád stejně..."

...

Jindy zjistíme, že přibudou na oddělení nové maminky, a ty z nás, které nemají nikoho na pokoji, se začnou bát, jestli zrovna my nevyfasujeme novou superhroznou spolubydlící se superuřvaným miminkem. Stojíme v jídelně a čekáme, kdy sanitárka přivede nové maminky na oddělení. Podle jejich příjmení nadepsaných na krabičce do lednice hádáme, jak budou vypadat a zda s nimi bude sranda. Prostě jestli je taky vezmeme do party roomingových drben.

Úplný Kelišky.

Až jednu z nás geniálně napadlo, že si ty maminky podle příjmení zkusíme najít na Facebooku samy už dřív. Fakt se to povedlo. Takže až nám nová maminka řekne, jak se jmenuje, že je učitelka a má doma tři děti, můžeme dělat děsně překvapené, anebo sborově zvolat: "My víme!" :-)

Holky, jste fakt nejlepší a všechny ty chvíle s vámi úplně miluju. Těm z vás, které už odešly, to že srdce přeju a prožívám při každém vašem odchodu trochu smutek, ale mnohem větší radost, že jste se konečně dočkaly toho dne D.

Držte se a moc vám děkuju! Ty dny s vámi jsou tady mnohem snesitelnější, veselejší, barevnější a krásnější!

Děkuju, že jste tímhle způsobem přišly do mého života. Zůstanete tam už napořád.

Ať žije tým Kelišek z budějovické neonatologie, jmenovitě Petra, Barča, Kája, Anet a Lenka!

Jste nejlepší a vždycky budete!

💜