Co mi pomáhá při dlouhodobé hospitalizaci na rizikovém oddělení?

1. Režim! 

V nemocnici se pravidelně opakuje doba vstávání, krevních odběrů, vyšetření, podávání léků a infúzí. Je stanoveno, v kolik hodin chodí lékař a sestřičky na vizitu, kdy vám uklízečka přijde vytřít podlahu a vysypat koše, stejně tak jsou v pravidelný čas snídaně, obědy a večeře. Mezitím sice můžete ležet a tupě zírat na televizi, ale mně mnohem víc pomáhá mít vlastní režim. Den se mi potom nezdá tak rozplizlý a dlouhý. Stanovila jsem si, kdy se věnuji čtení, kdy chci psát blog nebo pohádky a kdy se po obědě zkouším prospat. Pokud je to možné, televizi pouštím až později odpoledne a po domluvě s dalšími pacientkami na pokoji se snažím prosadit večerku po 22. hodině, protože sestřičky mě obvykle budí už kolem 5. ráno na krevní odběry a léky. Samozřejmě jsou dny, kdy jsem úplně vyčerpaná, je mi zle a jen ležím na kapačkách. Ale pak jsou ty lepší dny, kdy se snažím svůj osobní režim dodržovat.

2. Deník!

Když jsem zjistila, že na rizikovém oddělení pravděpodobně strávím několik neskutečně dlouhých měsíců, hrozně mě to vyděsilo. Cítila jsem se psychicky úplně na dně, jako kdybych se propadla do zlého snu, do té nejhorší noční můry. Nedovedla jsem si představit, že budu tak dlouho pryč od svých dětí. Jako by někdo rozřízl moje srdce na dvě půlky, jedna zůstala doma a druhá tu byla se mnou. Moc mi pomohlo začít si psát deník a každý den do něj vypisovat všechny své pocity.

3. Pozitivní myšlení a vděčnost!

Je to strašně těžké, ale snažím se i na své situaci hledat to dobré. Třeba jen to, že jsem těhotná, moje hospitalizace je časově ohraničená, nejsem nemocná onkologicky a za pár měsíců se tahle realita promění ve vzpomínku. Pak budu v náručí držet růžové miminko. Tomu se říká odměna.

4. Podpora nejbližších!

Naštěstí teď nemusím řešit, kdo bude pečovat o děti a domácnost. Babičky, dědové, tetičky a strejdové byli ochotní si v rámci svých pracovních povinností rozdělit starost o děti a jejich rozvoz do školek a kroužků. Jsou úžasní! Manžel zvládá po práci doma vyprat, uklidit a obstarat děti. Kamarádky se zase pravidelně ptají, jaká je situace, co je nového a jestli něco nepotřebuji. Díky tomu tady můžu ležet s čistou hlavou.

5. Radost z maličkostí!

Bílá káva k snídani, která mi tu moc chutná. Že mi návštěva přinesla čokoládu. Nová knížka na čtení. Sledování Gilmorek, když na mě leze depka. Kopání miminka. Klidná noc.

6. Dovolit si slzy!

Nepotlačovat v sobě negativní emoce. Psát si do deníku, jak se cítím. Kdyby bylo potřeba, poprosit o pomoc psychologa. Nebo nemocničního kaplana. S někým probrat svou bolest. Je to náročná životní situace, nemá cenu předstírat hrdinství.

7. Hlavně se nelitovat!

Neptat se sama sebe, proč jsem takhle dopadla. Nic si nevyčítat. Být na sebe hodná. Nezávidět ostatním jejich pohodová těhotenství. Brát všechno tak, jak to přichází. Bojovat. Neříkat si, jaká jsem chudinka. Vidět v tom všem příležitost pro růst. 

A když už to jinak nejde, politovat se jenom malinko, jenom na chvilinku. Sebelítost je jed. Je třeba jít dál.